Sestry a bratři, rád bych Vám všem jménem rodiny poděkoval za slova, která nám byla a jsou útěchou v těchto dnech.
Velmi děkuji také všem, kteří doprovodili mého tátu při bohoslužbách v píseckém kostele Nejsvětější Trojice. Děkuji kolegiu duchovních naší církve, nejen z plzeňské diecéze, ale i ekumenickým hostům a laikům z náboženských obcí. Ze srdce děkuji emeritnímu biskupovi Michaelu Mocovi za vedení liturgie Dr. Karla Farského. Neshromáždili jsme se jako pohané u rakve, ale kolem Evangelia a Večeře Páně - znamením života, lásky a radosti. Byť kolem ostatků člověka, který církvi sloužil, přesto jsme byli pohromadě a přijímali živého a věčného Krista. Za to jsem opravdu vděčný. Bratru patriarchovi děkuji také za požehnání, kterého se nám všem dostalo.
Každý z nás je před Bohem bědným hříšníkem. Nežijeme svůj život dokonale, jako Jákob kulháme zraněni v kyčli k druhým lidem, abychom v nich poznali nejen své sestry a bratry, ale především Krista. “Vždyť smíme vidět lidskou tvář, jako bychom viděli tvář Boží.” (dle Gn 33,10).
Můj táta na smrtelné posteli už téměř nic neviděl, bojoval s bolestí i pochybnostmi, ale když jsme se shromáždili u něj v poslední den, rodina a přátelé, všechny nás objal a řekl “mám vás moc rád.” Na tato slova nechci nikdy zapomenout. Můj táta dokulhal do Božího království a čeká tam na nás. Jednoho dne se vydáme stejným směrem jako miliony duší, které doufají a neztrácejí naději. Za to buď díky i naší nedokonalé maličké církvi, která je útěchou nejslabším a nejmenším už téměř sto roků.
Filip Štojdl, 22. listopadu 2019
….
Michael Štojdl se narodil se 10. 2. 1946 v Praze. Studoval na Husově bohoslovecké fakultě. Po jeho boku pětačtyřicet let oddaně stála jeho žena Miluše Štojdlová.
Jako duchovní působil v Podbořanech (1974-1976), v Kadani (1979-1983), v Mirovicích, Písku (1983-2008) a poté ve Strakonicích (Katovicích). Byl také zastupitelem a místostarostou města Písku a členem zastupitelstva Jihočeského kraje. Byl vikářem plzeňské diecéze Církve československé husitské.
Malování se věnoval od dětství. Věnoval se zejména grafice a olejomalbě, mezi jeho oblíbené techniky patřil i kvaš, akvarel, perokresba a kolorovaná kresba. Vystavoval v Podbořanech, v Plzni, v Praze, v Milevsku, Trhových Svinech a po roce 1989 často v Písku. Publikoval např. v Listech Písecké kultury. Ilustroval např. Světliny – meditace jako jarní tání duše (2005) a Světliny 2 – Putování k polednám. V roce 2014 vydal spolu s Olgou Nytrovou knihu Na zápraží duše. Jeho poslední vydanou sbírkou veršů byly Kouzla andělíčků. Zemřel 11. listopadu 2019 v Písku v kruhu rodiny, zaopatřen svátostmi a ve víře v život věčný.
