Back to Top

Ne naše, ale Kristova!

středa 8. leden 2020 8:20

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. 

Neboť beze mne nemůžete činit nic.

Jan 15,5

 

V tomto roce si připomíná Církev československá husitská významné jubileum. I ono bude jistě svědky pochodů hrdosti na minulost, všelijak vykládanou, tu lépe, tu hůř. Každý si může na ohníčku výročí přihřát svou polívku. Kéž tedy alespoň nasytí chudé.

V evangeliu čteme, že bez Krista nemůžeme činit nic. Ale to “nic” dá někdy hodně práce. Tolik vydaných publikací, tolik konferencí, tolik slávy a setkání s mocnými světa, tolik “želé” vyjádření. 

Mnoho z nás hovoří o “naší církvi”, jako kdybychom mluvili o ochočeném pejskovi. Falešná identita zakrývá absenci obsahu formou. Může se projevit, na jedné straně jako sterilní bezobsažné blábolení, na straně druhé jako zběsilý fanatismus, který touží po ovládání a nadřazenosti. 

Církev českolsovenská husitská je jednou z Ježíšových ratolestí. Do té chvíle byla, je i zůstane smysluplným společenstvím, které podepírá opuštěné, zavržené, hříšné, nemocné, umírající, ztracené a chybující. Ve chvíli, kdy se postaví na stranu politiky nebo byznysu, kdy bude pouhým zdrojem zájmů, hierarchie a nežitých dogmat, Církví být přestává. 

Od počátku jsme v tomto světě na ostří nože. Vzpomeňme co v jednu chvíli řekl Ježíš Petrovi. Ano v jediné chvíli mu řekl, že na něm zbuduje církev jejíž brány nepřemůže peklo, a ve stejné mu řekl “Jdi mi z cesty, satane!” (Mt 16,15-23). 

Indický filosof Narendranáth v jedné ze svých přednášek řekl: “Všichni slabí a nedospělí znají pouze jediný způsob, jak milovat svůj ideál, a tím je nenávist ke každému jinému ideálu.” Jed, který zabíjí nádhernou čistotu duše buddhistů, hinduistů, muslimů, židů i křesťanů, je stále stejný. Zatímco atheistické mysli se často zmocňuje démon lhostejnosti, náboženství je pokoušeno nenávistí. Když je blízko ego, je blízko síla nenávidět, a naopak chybí síla milovat.

Najít identitu by nemělo být tak těžké. Je stále tady. Krista jsme však nepoznali proto, abychom obraceli druhé na pravou víru, ani proto, abychom kamenovali hříšnice a hříšníky. My sami potřebujeme obrácení a následování. 

Líbí se mi představa všech biskupů, papežů a kněží, kteří se budou v nebi rozhlížet po sídle jejich “církve”, budou tam hledat “kostely a hrobky a ty nejkrásnější pietní akty.” A ono nic. Možná budeme překvapení stejně jako ženy u hrobu před dvěma tisíci roky, kdy jim kdosi položil jednoduchou otázku:

 “Proč hledáte živého mezi mrtvými.”

Jsem vděčný Bohu, že jsem právě v Církvi československé husitské. Je to ta nejsvobodnější církev jakou znám. Bezpochyby je to také ta nejlepší pro mou hříšnou duši. Zůstaňme s Ježíšem, to bude na začátek i na konec docela stačit.

Bratr Filip

převzato z dopisu bratra Filipa "Pokoj a dobro." 

https://www.bratrfilip.cz/l/leden-2020-01/

Přílohy

 
pdf paxetbonum04.pdf
-